DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Čím jsou dioxiny nebezpečné?

Polychlorované dibenzo-para-dioxiny a polychlorované dibenzofurany (PCDD/F, dioxiny) jsou chemicky velmi podobné sloučeniny patřící mezi chlorované organické látky. Jsou převážně antropogenního původu (vznikají především činností člověka). Nikdy se cíleně nevyráběly a neměly technické využití. Vznikají jako vedlejší produkty některých výrob. Jedná se o jednu z nejnebezpečnějších skupin polutantů.

Doporučujeme

  • vyhýbat se výrobkům, které obsahují chlór (hračky, podlahové krytiny, trubky, obaly z PVC, některé pesticidy, bělící a čistící prostředky, atd.)
  • omezit spotřebu masa, mléka a mléčných výrobků s vysokým obsahem tuků
  • předcházet vzniku směsných odpadů (omezit jejich skládkování a spalování)
  • nespalovat odpady v domácích topeništích (hlavně PVC)

Vlastnosti

Existuje 75 isomerů dioxinů a 135 isomerů furanů, které se liší počtem a polohou navázaných
atomů chlóru.
Jsou to chemicky a tepelně velmi stabilní sloučeniny (rozkládají se až při teplotách nad 800 0C). Jsou nerozpustné ve vodě, málo rozpustné v tucích, nejlépe se rozpouštějí v organických rozpouštědlech.
Jsou biologicky těžce rozložitelné, hromadí se v potravinových řetězcích.
Ukládají se do tukových tkání a mateřského mléka. Jsou to vysoce toxické sloučeniny, které se smutně ”proslavily” při ekologických katastrofách (Seveso, Vietnam – Agent Orange II).

Do této skupiny látek patří 2,3,7,8 – tetrachlordibenzo-p-dioxin (TCDD), který je jednou
z nejtoxičtějších látek vůbec.
Uvádí se, že tento dioxin je jako jed 233krát účinnější než kurare a 66 000krát účinnější než cyankáli. IARC (Mezinárodní organizace pro výzkum rakoviny) řadí tento dioxin do skupiny 1
mezi prokazatelně karcinogenní látky.

Vlivy na zdraví

Působení dioxinů má za následek řadu zdravotních poruch, z nichž nejvýznamnější je ovlivnění hormonální činnosti, snížení imunity a vznik nádorů.
Přijatelný denní příjem (TDI = Tolerable Daily Intake) podle Světové zdravotnické organizce
(WHO) je 1 až 4 pg TEQ na kg tělesné hmotnosti a den (1 pg = 10-12 g).

Předpokládá se, že 95 – 99% denní dávky přijímáme potravou. Příjem z pitné vody je minimální.
1 až 5% přijímáme inhalací, tj. ze vzduchu. I když inhalací vstupují dioxiny do našeho těla jen minimálně, je důležité sledovat jejich koncentraci v ovzduší.
Vzduch slouží dioxinům jako médium – cesta, kterou dochází ke kontaminaci potravních řetězců
a ty se pak uplatňují jako hlavní cesta vstupu do organismu člověka.
Pro představu o velké jedovatosti dioxinů lze připomenout fakt, že byly použity k atentátu na ukrajinského kandidáta na premiéra Viktora Juščenka.

Pro představu:

Příjem 1 pg na kg tělesné hmotnosti znamená, že vezmu množství přibližně velikosti kostky cukru (10 gramů), rozpustím ho v přehradě plné vody o hloubce 10 m, šířce 1 km a délce 10 km a potom této vody vypiji necelý litr.

Zdroje dioxinů

Dioxiny vznikají při spalovacích procesech (spalování fosilních paliv, odpadů), výrobě chlorovaných organických látek (chlorovaných fenolů, pesticidů nabázi kyseliny chlorfenoxyoctové, polychlorovaných bifenylů), při metalurgických procesech (výroba železa a oceli, mědi, niklu, hořčíku).
Zdroji těchto látek je i automobilová doprava, požáry. Dioxiny najdeme i v kalech z čistíren odpadních vod. Do půdy mohou vstupovat spolu s aplikovanými pesticidy (jako jejich příměsi).

Imisní limity

Imisní limit pro dioxiny není v ČR stanoven. Doporučená hodnota pro venkovní ovzduší je 20 fg TEQ TCDD/m3 (1 fg = 10-15g).

Právní předpisy

Vyhláška MŽP č.356/2002 Sb. stanovuje v §17 přehled zdrojů, u kterých se měří emise dioxinů.
Je stanoven obecný emisní limit PCDD/F ve výši 0,1 ng TEQ/m3
(v příloze č. 1 k vyhlášce 356/2002 Sb.).  U jednotlivých zařízení jej může také stanovit Česká inspekce životního prostředí.

Nařízení vlády č.354/2002 Sb. stanovuje limit pro dioxiny při spalování a spoluspalování odpadu.

Aktuální znění zákonů naleznete na Portálu veřejné správy nebo stránkách Ministerstva životního prostředí ČR.

Internetové odkazy

Zdroj, autor, kontakt: Mgr. Kamila Kanichová, Mgr. Šárka Kalousková a Ing. Ivo Bräuer
Revize 2010: Milan Havel, e-mail: milan.havel@arnika.org

aktualizováno: 15.05.2019 19:32:34